Vliv magnetoterapie

Vliv Magnetoterapie

Magnetoterapie je využívána v širokém spektru chorob (cca. 100), od poruch imunitního systému až po kardiovaskulární poruchy. Používá se například v chirurgii, pediatrii, ortopedii, neurologii, gynekologii, urologii, revmatologii, stomatologii, dermatologii, geriatrii, v očním lékařství, ve sportovním lékařství, v balneologii a pro rehabilitaci. Některé formy magnetoterapie jsou dokonce používané i v psychiatrii.

Magnetické pole účinkuje na lidský organismus především prostřednictvím krve, která jeho účinky roznáší oběhovým systémem po celém těle.

Lidské tělo obsahuje 5 – 6 litrů krve, která je pumpována srdcem ke každému tělnímu orgánu. Tepny, tepénky i krevní vlásečnice k těmto orgánům přenášejí kyslík a ostatní nezbytné látky. Kapiláry pak opět odvádějí „použitou“ krev (s toxiny a odpadními produkty buněčného metabolizmu) do žil.

Na své cestě projde krev ledvinami, kde je přefiltrovaná. Ze srdce potom jde do plic, kde je znovu okysličená a vrací se zpět do srdce. Odtud je pak opět dopravena k orgánům a krevní oběh se uzavírá. Lidská krev obsahuje červené krvinky, které slouží jako malé nádobky pro bílkovinu hemoglobin. Jeho funkcí je vázat kyslík a transportovat jej po těle. Krevní buňky musí být pružné a musí mít schopnost měnit tvar. Pokud by tomu tak nebylo, neprošly by těmi nejužšími cévkami. Ovlivňuje polarizaci červených krvinek kladným nábojem a magnetická voda má kladný náboj. Má tedy stejnou polaritu jako krevní buňky a neurony.

Působí proti tzv. penízkovatění erytrocytů, působí jejich opětovné rozptýlení a tím zvětšuje plochu schopnou vázat kyslík. Krev, která prošla, nebo je ovlivněna vytvořeným magnetickým polem, vykazuje větší schopnost vázat kyslík (lépe se okysličuje). Polarizace krvinek ovlivňuje svalový tonus cév, tepen a vlásečnic. Dochází k jejich rozšíření (vazodilataci) a tím k dokonalému zásobení tkání okysličenou krví a živinami a k rychlejšímu odvodu toxických látek mimo buňky.

Významně se zvyšuje parciální tlak kyslíku. Magnetoterapie, jak už bylo popsáno, pozitivně ovlivňuje elasticitu krvinek. Pružnější krvinky se lépe přizpůsobují „překážkám“ v cévním řečišti. Vlivem magnetoterapie se zároveň snižuje riziko tvorby krevních sraženin (trombů). Při působení magnetoterapie dochází k aktivaci parasympatiku a k efluxu Ca2 + iontů, což vede k povolení svaloviny cév (zejména prekapilárních svěračů) a k následné vazodilataci. To vše má vliv na harmonizaci srdeční činnosti, oběhu a krevní tlak.

Magnetoterapie se osvědčuje u lehkých forem ischemické choroby srdeční a ischemické choroby dolních i horních končetin, u nehojících se bércových vředů a všech poruch prokrvení. Nedochází k rekanalizaci již uzavřených cév, ale značně se rozšiřuje kolaterální řečiště v kůži a ve svalové tkáni. Vasodilatační účinek magnetoterapie je žádoucí u všech postižení cévního systému, kde je ztížen průtok okysličené krve – tj. u ischemických potíží končetin, srdce, mozku. Tedy všude, kde zvýšené zásobení kyslíkem pomáhá hojit a zlepšovat funkci tkání a orgánů a zároveň působí protizánětlivě.

Všeobecné účinky magnetoterapie potvrzené lékařskou vědou a vědeckým výzkumem, praktikované ve většině nemocnic a terapeutických centrech jsou následující: